V tomto příspěvku se vám představí Tomáš Brázdil a Máří M. Halatová, kteří se obeplutím Špicberk snaží upozornit na klimatickou změnu a problém plastů v oceánech. Letos vyrazili na jedinečnou a náročnou expedici.
Proč expedice ke Špicberkám
Již 10 let se plavíme plachetnicí po mořích. V průběhu plavby jsme se vždy snažili posádce ukázat, jak se dá v moderním světě cestovat k přírodě šetrnějším způsobem, a vést je k zamyšlení, jak mohou sami doma změnit své chování tímto směrem. Během té doby jsme však také měli tu možnost sledovat růst kontaminace těchto moří. Ač jsme se snažili z každé výpravy přivézt zpět do přístavu odpadky, které jsme cestou po moři nalezli, byla to sisyfovská práce. Člověk s dobrým pocitem na pevninu dopravil jeden plný odpadkový pytel, ale za pár dní se vylodil na domněle opuštěném ostrově a tam narazil na zátoku proměněnou ve skládku. Došlo nám, že jeden vytříděný pytel je nic ve srovnání se změnou myšlení, byť i jen jednoho člověka, pokud to bude na celý jeho život. A že si současná situace žádá změnu myšlení celé jedné společnosti.
Proto jsme se rozhodli, že se o něco takového pokusíme ve větším měřítku. Uspořádáním expedice do Arktidy s cílem doplout ke Špicberkám a po celou dobu měřit koncentrace mikroplastů v moři (a upozornit na z toho plynoucí nebezpečí). S hlavním cílem propagovat udržitelný způsob života, „sustainable lifestyle“.
Co je potřeba k úspěchu?
Letos a během minulého roku jsme investovali většinu vlastních prostředků do technického vylepšení lodě, aby byla schopna plout v arktických oblastech.
Zároveň bylo ale nutné soustředit pozornost na bezpečnost. Investovali jsme do povinného pojištění pro záchranné operace, bez kterého by nás do špicberských vod nepustili, museli jsme pořídit speciální záchrannou bóji, koupit záchranný člun do polárních oblastí a vznikly další výdaje na zabezpečení plavby, jako je solární panel či malá stanice pro počasí. Tyto větší či drobnější věci se pro všechny potřebné specifikace vyšplhaly na více než 240 000 Kč, což by vlastními silami, a i s pomocí blízkých bylo mimo možnosti. A proto jsme museli uspořádat crowdfundingovou kampaň.
Expedice a její etapy
Připravit, pozor, start…
První etapa expedice započala v roce 2017, kdy jsme vzali všechny celoživotní úspory a pořídili loď.
Ta kotví v dánské Kodani, kde je domovský přístav naší expediční lodě jménem Midnight Blue.
…a o rok práce později
Odtud ji 10. května, během 2000 km dlouhé plavby, posouváme postupně Baltským, Severním a Norským mořem (v okamžiku, kdy píši tento článek, se chystáme vyplout z Bergenu) na úroveň 70.stupně severní šířky, do města Tromsø.
Zde se připojí zbytek expediční posádky, opustíme bezpečí pobřeží a vydáme se vstříc několikadenní nepřetržité plavbě Severním ledovým oceánem směr Špicberky. Následně proplujeme kolem západního pobřeží Špicberk do města Longyearbyen. Zde doplníme zásoby, aktualizujeme předpověď a pokud stav ledových polí na východní straně souostroví a předpověď počasí dovolí, pokusíme se o obeplutí celého archipelagu Západního Špicberku.
Každodenní dril 🙂
Kromě upozornění na rychlý úbytek zalednění Arktidy vlivem klimatických změn bychom chtěli publicitu expedice (lidé prostě mají rádi nejrůznější NEJ a již se nám pár deníků a redaktorů ozvalo) zužitkovat k přitáhnutí pozornosti ke stěžejní části výpravy.
Tou bude provádění měření koncentrace mikroplastů ve zdejší mořské vodě a upozornění na potřebu zamyslet se nad stávajícím používáním plastů. Mikroplasty jsou malé částečky vzniklé působením mechanické eroze, eroze slanou vodou a UV zářením z velkých plastů. Plasty jsou velmi houževnaté a (v závislosti na druhu plastu) taky nerozložitelné. Doba rozkladu se u některých typů udává až ve stovkách let. Po tu dobu však nezůstávají vcelku, ale erodují na menší a menší částečky. Často až na velikost několika mikrometrů. Jako takové se pak dostávají do celého potravního řetězce mořských živočichů. A skrze rybolov ovlivňují také člověka. Zatímco velké kusy plastu se dají detekovat velmi snadno a často jsou vyvrženy na břeh, kde je lze sebrat, s mikroplasty je to horší. Díky jejich malé velikosti a lehkosti je snadno mořské proudy transportují a dostanou se tak prakticky všude. U Špicberků navíc končí Golfský proud, který na své trase od amerických břehů proudí okolo celé Evropy a vše, co po cestě strhne s sebou, donese přímo sem. Včetně mikroplastů. A pak druhou částí je zkusit, zdali je možné tuto cestu podniknout s co nejnižší environmentální stopou, tedy se budeme snažit jet na plachty, nabíjet přes solární panel a samozřejmě nepoužívat chemické úklidové prostředky. Tyto poznatky pak proměníme v příručku o tom, jak cestovat udržitelně. Tímto vším chceme mimo jiné ukázat, že to, jak se chováme ve svých domovech, má dopad i tisíce kilometrů daleko. Ale zároveň i nabídnout cestu, jak to jde zlepšit 🙂